Znáte ten verš z písničky o Clementine "když je radost, přijde smutek, zmizí vše, co bylo fajn..."? Tak to je teď u nás. Pořád mne to dojímá, ale s odstupem už o tom dokážu mluvit a psát. Osmadvacátého května ráno se ve Finsku narodila dvě štěňátka, dvě holčičky. Jejich tatínkem je Oiva, tedy Carbonado Bohemia Hill, kterého nám před devíti lety spolu s jeho deseti sourozenci dala moje milovaná Hispánka. Hispánka jako kdyby na ty své dvě vnučky čekala, tentýž den navečer od nás tichounce odešla za duhu...

Ani po třech dnech na tu klávesnici málem nevidím. V úterý 28. května odešla za duhový most moje nejmilejší Hispánka. Bylo jí bez nějakých pěti týdnů patnáct let. Já vím, že to je krásný věk, že jsme nemohli čekat, že tu jsme všichni navždy, ale na to se prostě nikdy nepřipravíte, to je hrozná rána. Následující ráno jsem v polospánku přišla k prázdnému pelíšku a teprve jsem se úplně probrala, čekal mne příšerný první den bez Hispánky... Ač mám samozřejmě plno práce se smečkou, stejně je moje srdce pořád u té mé holčičky. Vzpomínám si na všelijaké historky, jsou veselé a dojemné, protože to byla vzácná bytost, která rozdávala štěstí. Hispánečko moje drahá, děkuju za všechno, bylo nám spolu tak dobře. Smutný byl až ten konec, to jsi mne poprvé zarmoutila. V Hájemství bernských honičů je smutno přesmutno.